Jak jsem se k dodgeballu dostala?

Po přestěhování do Prahy ze 400 km vzdáleného rodného města jsem v podstatě začala nový život.
Nikoho jsem neznala, byla jsem odkázána sama na sebe. Po roce rozkoukávání jsem chtěla znovu
aktivně sportovat a jako bývalé házenkářce se mi vždy zamlouvaly především týmové sporty. V okolí
jsem ale neznala nikoho, kdo by v Praze sportoval. Musela jsem se proto spolehnout na internet. A
tak, po několika týdnech váhání, jsem napsala do facebookové skupiny „Parťáci na sport Praha“.


Očividně jsem zaujala zakladatele pražského dodgeballu Matyho, který mě pozval na jejich trénink, a
já byla ze zprávy nadšená. Následovalo vyhledávání na Googlu co to vlastně ten dodgeball je. Prvotní
nadšení ale lehce opadlo po uvědomění, že budu muset na místo, kde jsem nikdy předtím nebyla, a
mezi lidi, které jsem ani jednou neviděla. Má stydlivá povaha tomu taky zrovna nenapomáhala. Hned
po příchodu se mě ale ujali, v tělocvičně mě zahlcovali jmény a informacemi o hře a do tréninku mě
aktivně zapojili. I přes počáteční nejistotu nyní vím, že mě každý trénink budou čekat vlídné úsměvy a
tváře, se kterými můžu probrat cokoliv, protože to nejsou jen mí parťáci na sport, ale také přátelé, se
kterými se vídám i mimo hřiště. Našla jsem v sobě znovu motivaci na sobě pracovat, a to nejen kvůli
sobě a soutěživosti mezi hráči, ale hlavně kvůli týmu, do kterého teď již 2 roky hrdě patřím.

To vše jen
díky příspěvku, nad kterým jsem dlouho váhala, zda ho vůbec zveřejním, a díky Matymu, který si ho
přečetl.

Za Prague Crocodiles – Kamča K.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.